Moje symbolistická báseň s názvem Sníh. Půvdoně to byla úloha do češtiny, báseň měla být napsána jako kaligram a tak jí zde také budu prezentovat. Já jí ovšem jako úlohu nebral, v hlavě jsem jí nosil už dlouho a ta úloha byl akorát důvod jí napsat.
Tak začal padat
bílí a lehký, kra
sný sníh.Zrodil
se náhle v mrac
ích ledových.Sy
pe se stále, vrst
va přibývá.Kdo projde jím, první krok udělá.První krok již
dávno objevil se i ten čistý sních už pošpinil se.A špiní se d
ále těmi kroky, stárne s přibývajícími roky.Za chvíli příjde
obleva, kdo ví, co se sněhem udělá. Sníh taje pořád víc, tak
těžký a mokrý j
e,tak těžké je v
něm jít.Již prvn
í tráva se odkrý
vá,sněhu rychle
ubývá. Sníh od
kryl i ten nejtěž
ší hřích a tuší, ž
e za chvíli odej
de pryč.Zmizel
i jeho poslední
kus a sním i vš
ech hříchů hnu
s. Zemřel tak n
áhle, jako naro
dil se, ten stejn
ý už nikdy neo
bjeví se.